Vzpomínky pana Františka Honzáka

Ve frontě  byla naše rodina schovaná v lihovarském sklepě. Bylo tam asi 250 lidí z Říčan; později přišly ještě asi 3 rodiny, které utekly ze Žebětína.

Ze sklepa byl vyvedený vysoký komín, aby se v něm dalo topit. Když přišli Rusové, mysleli si, že to ze sklepa trčí dělo. Hodili tam granát a komín urazili. To bylo mé první setkání s Rusy. Přišlo jich asi devět, byla to patrně rozvědka. Asi to byli studovaní lidé a prvně nám řekli „ žínky, časy a vodku schovat. Za námi přijde spoušť“.

Pak přišla sebranka. V lihovaru zůstal bohužel líh, tam se Rusové zarazili a opíjeli se. Proti vchodu do sklepa měli  postavený kulomet. Opili se, přišli Němci a postříleli je; i  jejich kapitána. 

Viděl jsem jak Němci skočili oknem do školy a zase posledním rychle vyskakovali ven. Jestli tam snad byli Rusi, to nevím.

Byl jsem svědkem požáru Dočkalova domu, kluci Dočkalovi hasili.

Byli jsme ve sklepě, Rusové pořád tvrdili, že je tam Němec. Byla tam tetka a ona pocházela z Rakouska. Byl tam taky nějaký Závodník, pocházel snad z Panské zahrady, potom tam bydleli Pavlíčkovi. Neměli děti, paní měla akorát pejska. On uměl německy i rusky a tak všechno slyšel. Tetu pořád otravovali, že se musí druhý den hlásit  na velitelství. A najednou Závodník balil kufry a pryč. Tak jsme se taky sbalili a ještě ten večer jsme šli taky pryč. Utíkali jsme do Ostrovačic, zůstali jsme tam přes noc u Coufalů. Druhý den ze sklepa utekli všichni; i doktor Jaroš, který tam byl taky schovaný.

My jsme šli až do Opatovic. Matka tam sloužila a tak tam měla kamarádku. U té jsme zůstali asi 14 dní.

Potom bratr Sláva s Tondou řekli, že půjdou zpátky, udělají pořádek a přijdou pro nás. Jenže přišli do Ostrovačic a tam jim řekli „halt, dál už ne“. Na Šípu už byly nachystané kaťuše a Říčany měly být srovnány se zemí.  Tak čekali a přijel Rus na motorce, že Němec kaput. Poradil jim způsob, jak by se mohli do Říčan dostat. Měli si vzít jeden pásku na rukáv a druhý lopatu a snažit se projít. Skutečně se do Říčan dostali. Šli se podívat i do sklepa a tam našli německou vlajku.  Kdyby ji byli tehdy Rusové našli, bez milosti by nás asi všechny postříleli.

Pan František Honzák bydlel původně v domku na dnešním náměstí Osvobození, kde se říkalo „Ve Dvoře“. Nyní žije v ulici U Koupaliště. Místní ho znají jako výborného řemeslníka – klempíře.