Dnes je neděle 27. 5., svátek má Valdemar, zítra Vilém.

Ze vzpomínek pana Bořivoje Pokorného – Co vím o židovských rodinách v Říčanech

(část 1.)

Z údajů uvedených v závěrečné části knihy Říčany na Moravě-kapitoly z jejich dějin pátera Václava J. Pokorného.V kronice gruntovní a domovní je uváděno několik židovských rodin,trvale žijících od začátku 19.stol do 30. let minulého – t.j. 20 století.

Kolem roku 1920

Nejznámější z nich a také nejdéle působící v Říčanech byla rodina Weissova z č.p. 2, bývalé panské palírny kořalky. Tuto kořalku měly povinnost odebírat všechny obce veverského panství. Tuto palírnu koupil od majitele hradu Veveří a celého panství Říčansko-veverského – Viléma barona Mundyho, v r. 1807 Löbl Deutsch. Po něm následovali jeho syn Max Deutsch a Nina Weiss. Od roku 1904 pak Jan Weiss a Cecilie. Tito poslední židovští majitelé a provozovatelé palírny měli syna Waltra a dceru Olgu.

Waltr Weiss, ročník 1903, byl vrstevníkem mého strýce Josefa Pokorného, staršího bratra mého otce. Oba společně začali chodit do základní, tehdy obecné školy od 1.do 5. třídy v Říčanech. Na měšťanské škole pokračovali pak již každý jinde. Strýc v Rosicích s českým vyučovacím jazykem a Waltr Weiss v Ivančicích s vyučovacím jazykem německým. Oba pak shodou okolností pokračovali ve studiích na stejných školách, ale každý s jiným jazykem vyučovacím, t. j. českým a německým. K tomu je nutné dát stručné vysvětlení.

V 19. století, v období emancipačního procesu komunikovali Židé v naprosté většině německy a přijímali německou kulturu. To bylo způsobeno reformami císaře Josefa II, zejména jeho nařízením o zřízení židovských škol, s německým vyučovacím jazykem. Zkouška ze znalosti němčiny byla podmínkou pro mnohá povolání, včetně rabínského.

Je skutečností, že tyto Josefovy reformy a nařízení byly přijímány zejména mladou generací, ovlivněnou obdobím židovského osvícení, tzv. haskaly. Tato mladá generace zastánců haskaly odsuzovala židovské vzdělávání v ješivách, t.j. Školách, ve kterých bylo studium zaměřováno na znalosti Tóry, talmudu a dalších náboženských textů. Vyučovalo se v jazyce Jidiš. V nových reformovaných školách byla vyučovacím jazykem němčina a výuka hebrejštiny byla omezena na minimum.

Podpora reforem Josefa II.zastánci hasaly vycházela z rozdílných pohnutek.Právě zastánci hasaly byli ve velké většině učiteli na nově zřízených židovských školách a nejlepší z nich na tzv.Hauptschule v Praze. V českých zemích bylo zavedení nových státních židovských škol bez větších problémů. Významnou skutečností byla také v d ě č n o s t Židů císaři, který radikálně změnil jejich právní a sociální postavení ve společnosti. 19. století bylo pro židovské obyvatelstvo tím nejnadějnějším obdobím. Židé prožívali po staletích diskriminace stejná práva jako ostatní.

Vraťme se k pokračování dalších událostí židovské rodiny Weissů v Říčanech.

Waltr Weiss jako jediný z rodiny přežil hrůzné údobí 2. světové války – byl účastníkem východní armády gen.Svobody v Sovětském svazu.

Události a osud matky a sestry Waltra Weisse byly jiné. Po smrti otce Waltra, který v té době studoval v Brně na německé vysoké škole, prodala paní Weissová společně s dědickými podíly dětí Waltra a Olgy, dům č.p. 2. s dalšími hospodářskými budovami a polnostmi. V r. 1926 to koupili Jan a Anežka Foralovi ,pocházející z Babic u Rosic. Byli to rodiče, tehdy ještě svobodné, mé pozdější maminky.

V následujícím roce nový majitel přestavěl pravou část domu (bývalou palírnu) na moderní hostinec se společenským sálem, v té době největším v celém okolí, včetně města Rosic. Levá část domu jako obytná s hospodářskými budovami, zůstala v původním stavu.

Paní Weissová se svobodnou dcerou Olgou, měly v podmínkách kupní smlouvy užívací právo na byt v nové části domu. Užívaly ho do doby, než se Olga provdala a odstěhovala se i s matkou do Brna. V tomto bytě později několik roků bydlel Jan Fiala s rodinou.

Z více důvodů, ale také zadluženosti, musel můj děda Jan Foral, tento majetek prodat s rozdělením na dvě části. Pravou, novou část s dosavadním číslem 2, s hostincem získal brněnský pivovar, levou původní obytnou s novým číslem 299, hospodářskými budovami a polnostmi koupil v roce 1931 Cyril Hájek.

Na nové hospodské části domu se pak vystřídalo několik nájemců, od roku 1931 zde působil pan Alois Zmeškal a někdy kolem r.1935-6 ji koupil hostinský Jaromír Staněk.

V roce 2002

Za zmínku stojí snad vzpomínka mojí maminky, že v levé původní obytné části domu byl z verandy na dvoře vchod do větší místnosti s okny do zahrady k potoku, kterou paní Weissová nazývala školou. Domnívám se, že tato místnost sloužila ke společnému dodržování židovských svátků, čtení Tóry, náboženských textů, zpěvů a modliteb za účasti rabínem pověřeného „kantora“. Náboženská obec říčanských Židů, se sídlem rabína, synagogou a židovským hřbitovem, kde jak předpokládám jsou někteří pohřbeni, byla v Ivančicích. Byla zde také původní židovská škola –ješiva - s vyučovacím jazykem jidiš a po změnách pak v němčině.

(pokračování příště)


Článek byl publikován 7.03.2008 , poslední změna 3.04.2011

 

Vytisknout tuto stránku

Anketa

Uvítali byste, kdybychom Vám odváželi papír a plast přímo od domu?

Mikroregiony

Svazek obcí Panství hradu Veveří Mikroregion Kahan
HC Kometa
Svazek obcí Říčany - Ostrovačice